Drsoň
Historie skupiny Drsoň
Skupina Drsoň začala vznikat v klatovské hospodě Poprda na konci r. 1988 v hlavě Radka Sedláčka (kytara, zpěv), Romana „Kryšpína“ Röschela (saxofon, zpěv) a Vildy Höflera (basa). Původně šlo o čistou recesi s úmyslem vytvořit pevný základ kapely s proměnlivým počtem hostů. Stálou sestavu doplnil Jan „Líh“ Levora (sólová kytara) a Jirka „Gojko“ Trefanec (bicí).
O recesistické povaze projektu svědčí i fakt, že kapela si získala popularitu dřív, než začala hrát. Její věhlas se donesl až k uším Ladislava Rotta (hudební publicista), který s kapelou napsal rozhovor do rubriky „Kapely regionu“ vycházejíci v plzeňské Pravdě. Teprve po vydání článku se Rott dozvěděl, že kapela nikdy nevystoupila a nemohl jí přijít na jméno.
Během roku 1989 se za bicí soupravou objevil Zdeněk Krejčiřík a zvukařem po návratu z vojny se stal Boďa Coufal (dnes Extraband).
V lednu 1990 stihla kapela ještě poslední přehrávky a začala skutečně vystupovat. Repertoár tvořily vlastní undergroundové skladby.
V té době vystupovala na jednom pódiu s kapelami podobného ražení jako byly Aku Aku, Šanov, ZNC, Požár mlýna nebo Bradavice.
V roce 1992 na rok Drsoň přerušil učinkování, aby se vrátil v rozšířené sestavě o ženský hlas Hanky Krausové a posílil i dechovou sekci o druhý saxofon Josefa Havlíčka a trubku Slávka „Bambíse“ Jandy. Změnil se i styl hudby směrem ke klasickému bigbítu a Rock and Rollu. Kryšpín přestal zpívat a skládat a naopak Sedláček začal psát texty a zhudebňovat básníky. Tvořil i hudební motivy ne jejichž rozvití se pak podílela celá kapela. Region kapely a její záběr se začal rozšiřovat a proto bylo třeba najít nějakou hudební agenturu. Tou se stala Odyssea agency Vaška Běhavého. Drsoň vystupoval např.po boku Burmy Jones nebo Nastřižených vlasů.
S rokem 1995 odchází Vilda Höfler a začíná shánění nového basáka. Přichází Tonda Kanta (dříve Beton rock).
Muzika se stává o kousek tvrdší. V té době už kolují první demo nahrávky a proto kapela nahrává amatérsky album „Pod Vlivem“.
Nahrávka je pořízena najednou, nikoli na stopy. Po jejím poslechu je vše odpuštěno i Láďou Rottem, který zve Radka Sedláčka do plzeňského rozhlasu.
Kapela se rozpadá po těžké autonehodě Radka Sedláčka, který nejen tvořil repertoár, ale i mimo tří skladeb vše zpíval a zkoušelo se u něj. Psal se datum 15. srpna 1998.
napsal Radek Sedláček
O recesistické povaze projektu svědčí i fakt, že kapela si získala popularitu dřív, než začala hrát. Její věhlas se donesl až k uším Ladislava Rotta (hudební publicista), který s kapelou napsal rozhovor do rubriky „Kapely regionu“ vycházejíci v plzeňské Pravdě. Teprve po vydání článku se Rott dozvěděl, že kapela nikdy nevystoupila a nemohl jí přijít na jméno.
Během roku 1989 se za bicí soupravou objevil Zdeněk Krejčiřík a zvukařem po návratu z vojny se stal Boďa Coufal (dnes Extraband).
V lednu 1990 stihla kapela ještě poslední přehrávky a začala skutečně vystupovat. Repertoár tvořily vlastní undergroundové skladby.
V té době vystupovala na jednom pódiu s kapelami podobného ražení jako byly Aku Aku, Šanov, ZNC, Požár mlýna nebo Bradavice.
V roce 1992 na rok Drsoň přerušil učinkování, aby se vrátil v rozšířené sestavě o ženský hlas Hanky Krausové a posílil i dechovou sekci o druhý saxofon Josefa Havlíčka a trubku Slávka „Bambíse“ Jandy. Změnil se i styl hudby směrem ke klasickému bigbítu a Rock and Rollu. Kryšpín přestal zpívat a skládat a naopak Sedláček začal psát texty a zhudebňovat básníky. Tvořil i hudební motivy ne jejichž rozvití se pak podílela celá kapela. Region kapely a její záběr se začal rozšiřovat a proto bylo třeba najít nějakou hudební agenturu. Tou se stala Odyssea agency Vaška Běhavého. Drsoň vystupoval např.po boku Burmy Jones nebo Nastřižených vlasů.
S rokem 1995 odchází Vilda Höfler a začíná shánění nového basáka. Přichází Tonda Kanta (dříve Beton rock).
Muzika se stává o kousek tvrdší. V té době už kolují první demo nahrávky a proto kapela nahrává amatérsky album „Pod Vlivem“.
Nahrávka je pořízena najednou, nikoli na stopy. Po jejím poslechu je vše odpuštěno i Láďou Rottem, který zve Radka Sedláčka do plzeňského rozhlasu.
Kapela se rozpadá po těžké autonehodě Radka Sedláčka, který nejen tvořil repertoár, ale i mimo tří skladeb vše zpíval a zkoušelo se u něj. Psal se datum 15. srpna 1998.
napsal Radek Sedláček
